Chotěbořští zmizelí sousedé

(webová verze)
deutsch / english

Perzekuované osoby:

Beck Jiří

Beck Josef

Beck Ludvík

Becková Hermína

Bergmann Josef

Bergmannová Hana

Bergmannová Karla

Bergmannová Marta

Bergmannová Zdeňka

Bondy Bedřich

Bondy Jan

Bondy Karel

Bondy Karel Tommy

Bondy Otto

Bondyová Eva

Bondyová Hana

Bondyová Irena Ludmila

Bondyová Luisa

Bondyová Valerie

Dohnalová Mája

Freund Emil

Freund Jan MUDr.

Freund Rudolf JUDr.

Freundová Marie

Gabányiová Marie

Gabányiová Olga

Grosslicht Bohdan

Grosslichtová Žofie

Katz Ota

Kratochvílová Bedřiška

Löwidt Jindřich

Löwidt Kamil

Löwidtová Anna

Löwidtová Hana

Löwidtová Ludmila

Pick Maxmilian

Pollak Julius

Pollak Vilém

Pollaková Karolina

Pollaková Klára

Procházková Anna

Randová Ludmila

Randová Matylda

Reinerová Berta

Seiner Julius

Schenkel Max

Schenkel Zděnek

Schenkelová Irma

Stein Leo

Steindler Karel

Šidlof František

Švestková Růžena

Tichá Malva

Weinbergerová Alžběta

Winbergerová Marta

Weiser Martin

 

Vedoucí projektu:
Mgr. Petr ADAM

 

Stáhnout:

CD-ROM (zip 19,2 MB)

Osud rodiny Ludmily Löwidtové
(pdf 2 MB)

 

Seznam není úplný, nejsou zde všichni ti, kteří v Chotěboři vyrůstali a krátce před válkou se odstěhovali z Chotěboře. Ti byli postupně povoláváni do transportů z jiných částí Protektorátu. Většina z nich se nedočkala konce války.

 

Beck Jiří

Beck Jiří Jiří Beck se narodil 11. května 1913 v Chotěboři v domě čp. 35 v dnešní Palackého ulici. Vyučil se příručím v Brně. Po vyhlášení Protektorátu krátce ještě bydlel ve svém domě, ale později ho musel na základě arizace jejich majetku opustit a přestěhovat se do jednoho z internačních domů. Snad díky tomu, že se 3. června 1939 oženil se ženou nežidovského původu (jeho ženou se stala Marie Zárubová z Bezděkova), nebyl povolán k pověstnému transportu Cf, kterým dne 2. prosince 1942 odcestovala naprostá většina chotěbořských židů do Terezína, včetně jeho bratra a matky. Jeho osud však nebyl snadný. Po internaci v pracovním táboře Lípa u Německého Brodu (dnes Havlíčkova) se dostává „až“ 15. února 1945 transportem AE5 z Lípy do Terezína. Druhou světovou válku a vše s tím související přežil, jako jediný z rodiny. V roce 1947 zažádal o změnu jména na Borský. Až do své smrti v roce 1988 pak žil v Chotěboři.

 

 

MUDr. Beck Josef

Beck Josef Josef Beck se narodil 26. června 1910 v Chotěboři v domě čp. 35 v dnešní Palackého ulici. V roce 1929 maturoval na chotěbořském gymnáziu. Ve 30. letech vystudoval medicínu, které se pak věnoval. Po vyhlášení Protektorátu ho postihl stejný osud jako většinu obyvatel židovského původu na našem území. Nejprve se byl nucen vystěhovat z domu, lékařská praxe byla samozřejmě taky zakázána. Zprvu pracoval s bratrem na bývalém velkostatku Dobřenských, pak stavěl vlečky na Bílku. Ve středu 2. prosince 1942 časně ráno nastoupil do transportu z Chotěboře do Pardubic. Zde strávil tři dny na místní Obchodní akademii, která se stala shromaždištěm pro transport Cf do Terezína. Transport z Pardubic odcestoval 5. prosince 1942. Po ročním pobytu se dostává ve druhé transportní vlně z Terezína, tzv. prosincovými transporty na východ, do Osvětimi II Březinky. Josef Beck byl v transportu Ds, který odcestoval z Terezína v sobotu 18. prosince 1943. K tomuto dni byl i úředně prohlášen za mrtva.

 

 

Beck Ludvík

Beck Ludvík Ludvík Beck se narodil roku 1875 v Poříčanech místnímu koňskému handlíři. Krátce předtím, než si v roce 1909 vzal za ženu dceru oudoleňského hostinského Weinera, se usadil v Chotěboři. Zde byl váženým živnostníkem. A svého času se stal i starostou náboženské obce v Chotěboři. Jako velký vlastenec těžce nesl okupaci a dne 29. března 1939, tedy 14 dní po vyhlášení Protektorátu, zemřel na infarkt.

 

 

Becková Hermína

Becková Hermína Hermína Becková, rozená Weinerová, pocházela z Odoleně. Zde se narodila 12. května 1885. V roce 1909 se provdala za chotěbořského obchodníka Ludvíka Becka. V roce 1910 se jí narodil první syn Josef a o tři roky později syn druhý Jiří. Po 15. březnu 1939 je její život postupně omezován diskriminačními předpisy protektorátní vlády. Dne 2. prosince 1942 odjíždí transportem z Chotěboře do Terezína. Z Terezína odjíždí prvním následným transportem (Cq – 20. ledna 1943) do Březinky. 20. leden 1943 je úředním dne její smrti.

 

 

Bergmann Josef

Bergmann Josef Josef Bergmann se narodil 30. prosince 1905 v Chotěboři, v domě čp. 343. V tomto domě však žil jen krátce, protože záhy jeho otec Vilém Bergmann koupil dům čp. 290 Na Valech, kam se s celou svou rodinou přestěhoval. V letech 1916-1920 studoval na státním reálném gymnáziu v Chotěboři. Po vyučení drogistou v Pardubicích odchází do Prahy, kde pracuje jako expedient ve velkodrogerii Noris Zahn a spol. V Praze se také seznámil se svou budoucí ženou Růženou. 1. září 1939 se mu podařilo před nacisty uprchnout do Sovětského svazu. Zprvu tam pracuje v sovchozní veterinární lékárně, později ve skladu léčiv v Novoaněnsku ve Stalingradské oblasti. V roce 1942 se dobrovolně hlásí do armády, při nástupu byl však ve Stalingradě raněn do nohy střepinou bomby a 17 měsíců se léčil v nemocnici. V dubnu 1944 odjel do Buzuluku a protože byl plným invalidou, stal se příslušníkem sociální péče při československém armádním sboru. Po válce zůstává se svou ženou v Praze na invalidním důchodu. Umírá v roce 1971 v Praze.

 

 

Bergmannová Hana

Bergmannová Hana Hana Bergmannová se narodila Martě a Antonínu Bergmannovi 26. října 1929 sanatoriu SANOPZ v Praze. Své dětství prožila v Chotěboři v domě čp. 309. Dne 2. prosince 1942 nastupuje do transportu do Terezína odkud pak ocitá v prvním ze dvou transportů vypravených 6. září 1943. Je v transportu Dl do Březinky. Po příjezdu však v jejich případě neproběhne selekce – jsou prvním transportem do tzv. terezínského rodinného tábora, který zde právě jejich transportem vznikl. Byla zplynována neznámo kdy (pravděpodobně spolu s dalšími 3.000 českými židy 7. března 1944).

 

 

Bergmannová Karolína

Bergmannová Karolína Karla se narodila 31. října 1903 Vilémovi a Olze Bergmannovým v Chotěboři. Jako jedna z mála se dostala do Wintonova vlaku, a to jako ošetřovatelka. S sebou vezme i neteř, dceru své sestry Marie Gabányiové. Lákala i Marii, ať jede s nimi, že nějaké místo ošetřovatelky je ještě volné. Marie však velmi nerada cestovala, bála se tak velké změny v životě. „Prý ta válka brzy skončí, pak se s Olinkou vrátíte a budete mi vypravovat, jaké to v Anglii je. Olinka se alespoň naučí nějaké základy angličtiny. Kdyby se ta válka protáhla na více jak tři měsíce, přijedu samozřejmě za vámi.“ Již se nikdy spolu nesetkali. Karla válku přežije a vrátí se zpět do vlasti. Záhy však Československo opouští a už se nevrátí. Zemřela roku 1988.

 

 

Bergmannová Marta

neznáme Marta Bergmannová, rozená Steinová, se narodila 20. listopadu 1907 třeboňskému řezníkovi Leopoldu Steinovi. 25. prosince 1928 se provdala za Antonína Bergmanna z Chotěboře, syna místního továrníka. Bydleli spolu v domě čp. 309 v dnešní ulici Krále Jana. Zde provozovali obchod s lihovinami, místními nazývaný „kořalna“. 26. února 1936 jí však manžel náhle ve věku 42 let umírá. Jako vdova dále pečuje o svůj obchod. Obhod musí zavřít krátce po vyhlášení Protektorátu. Až do 8. srpna 1941 žije ve svém domě. Toho dne je nucena se přestěhovat do jednoho z internačních domů, do domu čp. 257 v dnešní Fominově ulici. 2. prosince 1942 odjíždí z Chotěboře přes Pardubice do Terezína. Odtud cestuje spolu se svou dcerou prvním ze dvou transportů vypravených 6. září 1943. Je v transportu Dl do Březinky. Po příjezdu však v jejich případě neproběhne selekce – jsou prvním transportem do tzv. terezínského rodinného tábora, který zde právě jejich transportem vznikl. Byla zplynována neznámo kdy (pravděpodobně spolu s dalšími 3.000 českými židy 7. března 1944).

 

 

Bergmannová Zdeňka

Bergmannová Zdeňka Zdeňka se narodila 28. prosince 1910 chotěbořskému továrníkovi Vilému Bergmannovi v domě čp. 290 v dnešní ulici Na Valech. Byla ve druhém transportu do Terezína. Jednalo se de facto o první transport, předchozí transport Ak byli muži, kteří připravovali Terezín pro nastěhování následujících transportů. Transport Zdenky byl označen písmenem H a vyjel z Prahy 30. listopadu 1941. Po půlroce terezínksého pobytu, 12. června 1942, jde do transportu AAk do tábora Trawniki. Její další osud je neznámý (z tohoto transportu nikdo nepřežil). Buď ji potkal osud jako většinu transportu – smrt hladem a vysílením, nebo byla zastřelena v lesíku nedaleko od tábora. Jen část vězňů z Trawniki byla v roce 1942 transportována odtud, do vyhlazovacího tábora Bełżec.

 

 

Bondy Bedřich

Bondy Bedřich Bedřich Bondy se narodil 15. července 1864 v Golčova Jeníkově. Jak se později ukáže, stane se patnáctka v jeho životě nešťastným číslem. Na počátku 90. let 19. století přichází do Chotěboře a začíná zde podnikat s výrobou vlasových sítěk. Postupem času si zde nechá postavit dům (čp. 34 v dnešní Palackého ulici) a za ním i továrnu na výrobu vlasových sítěk. Ještě před první světovou válkou se stává největším producentem Rakousku-Uhersku. Válka znamená mírný útlum ve výrobě, ale hned po válce pokračuje v rozmachu. Stává se největším tuzemským exportérem a jedním z největších výrobců vlasových sítěk na světě. Otevírá expozitury své firmy v Londýně i Berlíně. Ústup ze slávy pro jeho firmu znamená až konec 20. let 20. století, a to nejen kvůli nastupující krizi, ale i rostoucí konkurenci levného zboží dováženého do Evropy z Japonska. Veškerý jeho úspěšný život končí 15. březnem 1939. Hned záhy dochází k arizaci jeho továrny a veškerého majetku. Dne 2. prosince 1942 nastupuje do transportu do Terezína. Z Terezína odjíždí prvním ze dvou prosincových transportů do rodinného tábora v Březince. Jeho transport nese označení Dr a Terezín opustil 15. prosince 1943. Podle zpráv očitých svědků umírá na Štědrý večer roku 1943 absolutním vyčerpáním.

Války se dožila i jeho maminka Veronika Bondyová, roz. Picková. Ta se narodila v roce 1841 v Golčově Jeníkově a období „první republiky“ prožila u svého syna Bedřicha v Chotěboři. Na začátku války však žije v Praze, kde ještě před povoláním do transportu umírá 11. prosince 1941 ve věku 100 let.

 

 

Bondy Jan

Bondy Jan Jan byl druhým dítětem Oty a Hany Bondyů. Narodil se 11. března 1941. Byl nejmladším účastníkem čtvrtého transportu českých židů do ghetta v polském městě Lodž. Tento transport opustil Prahu 31. října 1941. Z 1.000 předvolaných českých občanů do tohoto transportu se konce války dožilo 63 lidí. Jan zemřel spolu s matkou v průběhu špery v září 1942, když byl následně odvezen do nedalekého zámečku v Chełmnu a zplynován v tzv. dušegubkách (dodávkový vůz uzpůsoben k zabíjení lidí výfukovými plyny).

 

 

Bondy Karel

Bondy Karel Karel Bondy se narodil 3. října 1894 v Chotěboři Bedřichu a Ludmile Bondyovým. Po absolvování obchodní akademie v Praze se věnuje obchodu ve firmě svého otce. Nechává si postavit dům čp. 365 Na Skřivánku, který se za Protektorátu stane jedním z internačních domů pro chotěbořské židy. Potká ho podobný osud, jako zbytek “chotěbořáků”. Dne 2. prosince 1942 odjíždí transportem z Chotěboře do Terezína. Z Terezína odjíždí 29. září 1944 posledním zářijovým transportem (pak následovalo “už jen” 9 dalších transportů) pod označením El do Březinky. Osvobození tábora se nedožil, zemřel neznámo kdy.

 

 

Bondy Karel Tommy

Bondy Karel Tommy Karel Tommy se narodil 4. března 1932 Otovi a Haně Bondyovým v Praze. Dne 31. října 1941 je také jedním z transportu do ghetta Lodž. Sice přežil šperu v září 1942, po které přebýval v lodžském sirotčinci. Ještě téhož roku, nedlouho po špeře, byl však zplynován v Chełmnu jako jeho matka a bratr.

 

 

Bondy Otakar

Bondy Otakar Ota Bondy se narodil 28. listopadu 1897 v Chotěboři v domě čp. 35 v dnešní Palackého ulici. Ke konci první světové války sloužil u pěšího pluku na italské frontě. V letech 1924-1930 trvale žil v Berlíně, kde obchodně zastupoval svého otce. Poté se trvale usazuje v Praze. V Chotěboři si nechá postavit dřevěný srub (čp. 444) v dnešní ulici Na Skřivánku, doslova “přes ulici” od svého bratra Karla. Po vyhlášení Protektorátu se dostává do evidence židovského obyvatelstva a 31. října 1941 odjíždí z holešovického nádraží čtvrtým pražským transportem do Lodže. V lodžském ghettu dokonce chvíli pracuje u Ghettopolizei. Ota zemřel na TBC 13. března 1944.

 

 

Bondyová Eva

Bondyová Eva Eva Bondyová se narodila 24. září 1938 v Chotěboři v domě čp. 365 Na Skřivánku. Svobodného dětského života si moc neužila. Už 2. prosince 1942 byla v transportu do Terezína. Zde žila i se svou maminkou až téměř do konce války. 6. října 1944 však byla zařazena do transportu Eo do Březinky (po tomto transportu šlo tímto směrem už jen posledních 6 transportů). Byla zplynována ihned po příjezdu.

 

 

Bondyová Hana Terezie

Bondyová Hana Terezie Hana Terezie, rozená Diamantová, se narodila 24. května 1908 v zámožné rodině pražských židů. Následovala osud svého manžela – 31. října 1941 jde do čtvrtého pražského transportu do Lodže. Datum její smrti není znám. Byla ale spolu s Honzíkem odvezena do Chełmna během špery v září 1942, kde byla zplynována.

V transportu do Lodže byla s ní i její matka Olga Diamantová, narozená 24. října 1885. Zemřela 26. srpna 1942 v ghettu Lodž.

 

 

Bondyová Irena Ludmila

Bondyová Irena Ludmila Narodila se 28. července 1942 Karlu a Valerii Bondovým v Chotěboři v domě čp. 365 Na Skřivánku. Byla nejmladším účastníkem transportu z Chotěboře do Terezína ze 2. prosince 1942. Bylo jí tehdy pouhých 127 dní. V Terezíně byla až do 6. října 1944, kdy šla do transportu Eo do Březinky. Zde neprošla selekcí a byla ihned po příjezdu zplynována.

 

 

Bondyová Luisa

Bondyová Luisa Luisa Bondyová, roz. Bechyňská, se narodila 7. září 1890 ve Vídni. Po smrti své matky odchází k Bedřichu Bondyová, který byl rodinným přítelem. Po smrti Bedřichovy ženy Ludmily v roce 1912 se stává jeho oporou. V roce 1923 si ho bere za manžela. Spolu se svým manželem a ostatními chotěbořskými židy odchází 2. prosince transportem do Terezína. Z Terezína pak jde 15. prosince 1943 do transportu Dr, místo určení Březinka. Osvobození se nedožila a zemřela v jedné z plynových komor Březinky neznámo kdy.

 

 

Bondyová Valerie

Bondyová Valerie Valerie, roz. Weiszová, se narodila 24. listopadu 1912 v Třebechovicích. Po vyučení dámskou krejčovou v roce 1933 zůstává v Praze, kde se seznamuje se svým budoucím manželem Karlem Bondym. 2. prosince 1942 jde do transportu z Chotěboře do Terezína. Z Terezína je pak spolu se svými dětmi odtransportována 6. října 1944 do Březinky. Neprochází selekcí a je zplynována.

 

 

Dohnalová Mája

Dohnalová Mája Mája Dohnalová, roz. Randová, se narodila v Praze-Dejvicích. Jméno Mája jí dal otec na počest toho, že se narodila v květnu, tedy v máji. Zprvu navštěvovala francouzskou školu, z které byla po mnichovském dekretu přeložena na školu českou. Její otec těžce nesl zradu Francouzů a tak se jim snažil tímto způsobem pomstít. Po vyhlášení Protektorátu mohla nějaký čas studovat jen její sestra. Mája se učila doma. Dne 31. října 1941 odjíždí z Prahy čtvrtým pražským transportem do ghetta Lodž. V srpnu 1944 v rámci likvidace ghetta se dostává do Březinky. Po krátkém zdejším pobytu je zařazena do transportu do Německa, snad do Hannoveru. Během cesty je místo určení silně bombardováno a tak končí v táboře Bergen-Belsen. Na Mikuláše 1944 – krátce před zavedením přísného režimu v táboře – se dostává do transportu, který je určen do pobočného tábora ve vesnici Mehltheuer u Plavna (Plauen). Ten byl pobočným táborem koncentračního tábora Flossenbürg. Zde byla osvobozena. Po válce se provdala za dr. Bedřicha Dohnala, původem z Chotěboře. Žije doposud v Praze.

 

 

Freund Emil

neznáme Emil Freund se narodil 10. 4. 1887 v Chotěboři. Nechal si zde v roce 1911 stavitelem Krumlem postavit dům čp. 608 v dnešní Hermannově ulici. Do Terezína šel 2. prosince 1942, odkud záhy pokračoval transportem Cq dne 20. ledna 1943 do Březinky. Zde byl zplynován neznámo kdy.

 

 

MUDr. Freund Jan

Freund Jan Jan Freund se narodil 26. dubna 1913 v Chotěboři v domě čp. 608 v dnešní Hermannově ulici. Maturoval na chotěbořském gymnáziu v roce 1931. Poté vystudoval medicínu. V letech 1939-1940 se aktivně podílel na místním odboji, u něj ve sklepě byl uložen zdravotní materiál pro případ bojových akcí. Zemřel 17. listopadu 1941 na základě nemožnosti nemocničního ošetření.

 

 

JUDr. Freund Rudolf

Freund Rudolf Rudolf Freund se narodil v Chotěboři 18. srpna 1915 v domě čp. 608 v dnešní Hermannově ulici. Maturoval na chotěbořském gymnáziu v roce 1934. Poté studoval práva. Dne 2. prosince 1942 nastupuje do transportu do Terezína. Odtud pak transportem Ds ze dne 18. prosince 1943 jede do Březinky. Má „štěstí“ a je 1. července 1944 přiřazen do transportu z Březinky, tentokrát do Schwarzheide, odkud pak 20. dubna 1945 pokračuje do Oranienburgu. Krátce po příjezdu, 22. dubna 1945, nastupuje na pochod smrti. 2. května 1945 je osvobozen Rudou armádou nedaleko Wittstocku. Zachránilo se 449 z 2.503 osob tohoto pochodu. Po válce si nechává změnit jméno na Borový a usazuje se v Praze.

 

 

Freundová Marie

neznáme Marie Freundová, roz. Steinová, se narodila 26. března 1890 v Humpolci. Dne 26. května 1912 si vzala chotěbořského továrníka Emila Freunda. Byla rovněž v transportu Cf, který do Terezína přijel 5. prosince 1942. Jako většina starších chotěbořských židů byla záhy zařazena do transportu Cq, který Terezín opustil 20. ledna 1943 – směr Březinka. Zde byla zplynována neznámo kdy.

 

 

Gabányiová Marie

Gabányiová Marie Marie, roz. Bergmannová, se narodila 16. ledna 1901 chotěbořskému továrníkovi Vilému Bergmannovi a jeho druhé ženě Olze. Dne 4. září 1927 se provdala za o patnáct let staršího maďarského žida Emrycha Gabanyie, obchodního cestujícího. Ale ještě před narozením dcery Olgy od ní manžel odchází. 2. prosince 1942 jde do transportu do Terezína. Prvním následným transportem z Terezína, transport Cq z 20. ledna 1943, odjíždí do Březinky, kde byla zplynována záhy po příjezdu.

 

 

Gabányiová Olga Rachel Regina

neznáme Olga Gabányiová se narodila v Chotěboři v domě čp. 290 v dnešní ulici Na Valech. Měla větší štěstí než její maminka. Její teta Karla Bergmannová ji vzala do Wintonova vlaku, kterým odjela do Anglie. Po válce odchází z Anglie k tetě Martě (Marta - 1895-1985; dcera z prvního manželství Viléma Bergmanna – jejího dědečka; narozena v USA; po jejím narození umírá její matka, která Vilémovi předtím porodila ještě dceru Floru; zůstala v Americe a nikdy nenavštívila Čechy). Provdá se zde a pod jménem Olga Grilli žije dodnes.

 

 

Grosslicht Bohdan

neznáme Bohdan Grosslicht se narodil 19. května 1887. Dne 2. prosince 1942 odjíždí z Chotěboře přes Pardubice do Terezína. Odtud cestuje spolu se svou dcerou prvním ze dvou transportů vypravených 6. září 1943. Je v transportu Dl do Březinky. Po příjezdu však v jejich případě neproběhne selekce – jsou prvním transportem do tzv. terezínského rodinného tábora, který zde právě jejich transportem vznikl. Byla zplynována neznámo kdy (pravděpodobně spolu s dalšími 3.000 českými židy 7. března 1944).

 

 

Grosslichtová Žofie

neznáme Žofie Grosslichtová, roz. Moravcová, se narodila 24. března 1893. Dne 2. prosince 1942 odjíždí z Chotěboře přes Pardubice do Terezína. Odtud cestuje spolu se svou dcerou prvním ze dvou transportů vypravených 6. září 1943. Je v transportu Dl do Březinky. Po příjezdu však v jejich případě neproběhne selekce – jsou prvním transportem do tzv. terezínského rodinného tábora, který zde právě jejich transportem vznikl. Byla zplynována neznámo kdy (pravděpodobně spolu s dalšími 3.000 českými židy 7. března 1944).

U této osoby jsou zmatečné záznamy stran jména. Terezínské seznamy o transportem uvádějí jméno Žofie. Na chotěbořském pomníku obětem holocaustu je uvedeno jméno Terezie a v zápise kroniky města Chotěboře, který referuje o chotěbořských obětech druhé světové války je uvedeno jméno Marie.

 

 

Katz Ota

neznáme Se narodil dne 28. srpna 1877. Do transportu AAl nastoupil v Praze 2. července 1942. Z Terezína pak hned druhým následujícím transportem, AAy z 28. července 1942, pokračoval do koncentračního tábora Baranoviči. Další jeho osud je neznámý.

 

 

Kratochvílová Bedřiška

neznáme Narodila se 29. prosince 1904. Provdala se za lékaře Eberharta Kratochvíla. V roce 1939 bydleli v domě čp. 64 v dnešní ulici Trčků z Lípy u pana Pollaka. Do Terezína se dostala až transportem AEl, který byl vypraven 31. ledna 1945 z Prahy. Dožila se osvobození.

 

 

Löwidt Jindřich

Löwidt Jindřich Jindřich se narodil 6. dubna 1925 ve Vídni Karlu a Anně Löwidtovym. Rodiče pocházeli z Chotěboře a on sem velmi často jezdil. V roce 1935 nastoupil ve Vídni na gymnázium. Po anšlusu Rakouska byl z něj vyloučen a rodina se záhy vrací do Chotěboře. Zde je mu umožněno pokračovat ve studiu. Ne však nadlouho. Po vyhlášení Protektorátu je i zde vyloučen a pracovně nasazen. Nejprve u místního kováře pak v pracovním táboře v Lípě. 2. prosince 1942 však cestuje transportem z Chotěboře do Terezína. V Terezíně je až do 15. května 1944. V tento den je přiřazen do transportu Dz do Březinky. Umírá v tamních plynových komorách neznámo kdy.

 

 

Löwidt Kamil

Löwidt Kamil Kamil Löwidt se narodil 30. března 1890 v Chotěboři v domě čp. 36 v dnešní Palackého ulici. Až do roku 1938 však podnikal ve Vídni, kde vlastnil prádelnu. Od konce ledna 1941 až do května 1942 byl vězněn gestapem v Pardubicích. 2. prosince 1942 jde do transportu Cf přes Pardubice do Terezína. Nedlouho po příjezdu pak 1. února 1943 je zařazen do transportu Cu do Březinky. Pravděpodobný den úmrtí byl stanoven na 1. srpna 1943.

Stejný osud potkal oba jeho sourozence, kteří však v Chotěboři nežili a z Vídně šli do Prahy. O čtyři roky mladší bratr Ota byl transportován do Rigy, kde byl zabit hned po příjezdu. Sestra Irma zahynula neznámo kde, když byla v transportu AAi z Terezína 13. června 1942 deportována bez místa určení.

 

 

Löwidtová Anna

Löwidtová Anna Anna, roz. Bondyová, se narodila 23. srpna 1893 v domě čp. 34 v dnešní Palackého ulici chotěbořskému podnikateli Bedřichu Bondymu a jeho ženě Ludmile. 2. prosince 1942 jde do transportu Cf přes Pardubice do Terezína. Nedlouho po příjezdu pak 1. února 1943 je zařazena do transportu Cu do Březinky. Pravděpodobný den úmrtí byl stanoven na 1. srpna 1943.

 

 

Löwidtová Hana

Löwidtová Hana Hana se narodila 1. května 1929 ve Vídni Kamilovi a Anně Löwidtovym. 2. prosince 1942 jde do transportu Cf přes Pardubice do Terezína. Nedlouho po příjezdu pak 1. února 1943 je zařazena do transportu Cu do Březinky. Pravděpodobný den úmrtí byl stanoven na 1. srpna 1943.

 

 

Löwidtová Ludmila

Löwidtová Ludmila Ludmila se narodila 8. listopadu 1923 ve Vídni jako první dítě Kamilovi a Anně Löwidtovym. Dne 2. prosince 1942 jde transportem Cf z Chotěboře přes Pardubice do Terezína. Nedlouho po příjezdu pak 1. února 1943 je zařazena do transportu Cu do Březinky. Pravděpodobný den úmrtí byl stanoven na 1. srpna 1943.

Více o ní a její rodině ve spisu Osud rodiny Ludmily Löwidtové (pdf - 2MB).

 

 

Pick Maxmilian

Pick Maxmilian Narodil se 7. prosince 1871 v Chotěboři. Vyučil se koželuhem. Dne 19. února 1904 uzavřel sňatek s Antonií Hospodkovou ze Sedletína (14.5.1883 - 8.3.1970). Antonie byla árijka. Snad díky tomuto smíšenému manželství byl celou válku on i jeho rodina chráněna před transporty. V roce 1910 si zakoupili dům v Chotěboři na náměstí čp. 326. Zde pak Antonie provozovala prodejnu a výkup kůží. Maxmilián řídil továrnu na zpracování kůží, kterou měli Na Kozinci. Měli celkem čtyři děti, dvě dcery a dva syny. Až na konci války (16. října 1944) je dostihne mašinérie transportů. Otto i Jaroslav byli internováni v koncentračním táboře v Postoloprtech, kde měli za úkol stavět letiště. Jaroslavovi se krátce po náletu amerických letadel na toto letiště 16. dubna 1945 podařilo utéct. Ottu byl v lágru až do 8. května, do osvobození Rudou armádou. Rovněž manžel dcery Marie, František Kudrna, byl internován – v Načetíně.

Anna, provdaná Závorková, 1904-1994; po válce odešla do Prahy, kde žila do konce života
Marie, provdaná Kudrnová, 1905-1999; zůstává v Chotěboři do konce svého života
MUDr. Otto Pick, 1908-?; po válce odchází do Plzně, kde žil po zbytek života
MUDr. Jaroslav Pick, 1910-2000; po válce odchází do Pardubic, kde žije do konce života

 

 

Pollak Julius

neznáme Julius Pollak se narodil 7. června 1878 ve Mcelech, okr. Nymburk. Na Julia Pollaka vzpomíná jeho syn Vilém v roce 1997:„Vyučil se u dědečka v obchodě se smíšeným zbožím. Pak odešel na vojnu. Jako venkovana ho dali k hulánům, přestože si nikdy na koně nesáhl a podle toho to taky dopadlo. Kůň ho kopl do obličeje, měl na tváři velikou jizvu a na jedno oko neviděl. Po uzdravení odešel do Vídně, kde pracoval v nějaké textilní továrně a domohl se místa účetního a při tom pochytil všechny novinky, které ve Vídni byly v té době k vidění. Potom … se vrátil do Čech, do Prahy. V Praze se seznámil s nějakým panem Mautnerem, který byl zaměstnán u té firmy, u které byl zaměstnán můj otec v Praze.” V Chotěboři během první světová války koupil nedaleko kostela a postavil zde dům. Jedná se o dům čp. 64 v dnešní ulici Trčků z Lípy. Otevírá zde obchod zejména textilem a k tomu ještě rámuje. Dne 2. prosince 1942 jde do terezínského transportu. Z Terezína odjíždí hned 20. ledna 1943 do Březinky. Pravděpodobný den smrti byl úředně stanoven na 20. červenec 1943.

 

 

Pollak Vilém

neznáme Vilém Pollak se narodil 13. srpna 1914 v Chotěboři v domě čp. 165 Juliovi a Kláře Pollakovým. Do Terezína se dostal transportem Do z Prahy 11. září 1943. V Terezíně byl pak 18. prosince 1943 zařazen do transportu Ds do Březinky. Dne 1. června 1944 je přiřazen do transportu z Březinky, tentokrát do Schwarzheide, asi 10. dubna 1945 se dostává do Oranienburgu. Z Oranienburgu vyráží asi 20. dubna 1945 v pochodu smrti. Pochod končí v Grabowě u Wittstocku 2. května, kdy jsou zbývající vězni pochodu osvobozeni Rudou armádou. Po válce si nechal změnit jméno na Polák a usadil se v Praze.

 

 

MUC. Pollaková Karolina

Pollaková Karolina Karolina Pollaková se narodila 9. ledna 1917 v Chotěboři. Po maturitě na chotěbořském gymnáziu v roce 1936 začal studium medicíny. Dne 2. prosince 1942 jde do terezínského transportu. Z Terezína odjíždí dobrovolně se svými rodiči 20. ledna 1943 do Březinky. Pravděpodobný den smrti byl úředně stanoven na 20. červenec 1943.

 

 

Pollaková Klára

neznáme Klára Pollaková, roz. Bergmannová, se narodila v Podmoklanech dne 1. dubna 1878. Na svou matku vzpomíná syn Vilém v roce 1997: „Matka byla z Českomoravské vysočiny, z vesnice Podmoklany, která je několik kilometrů od Chotěboře. To je malá vesnice, dědeček tam měl taky obchod, ale ten příliš ho neživil, takže mimoto nakupoval odpady bavlny z textilních fabrik v okolí a vyráběl z toho odpadu vatu. Tomu se říkalo vochlovat vatu. Dědeček tedy měl tenhle obchod a byl ženatý. Do tohoto obchodu se jednou vloupali cikáni a zastřelili babičku. Tehdy měli maminku, která byla nejstarší, mimoto byla ještě další tři děvčata a jeden chlapec. Dědeček se znovu oženil a když přišla nová babička, tak maminku zaměstnávala natolik, že ta prakticky nechodila do školy. S touhletou babičkou měl dědeček jednu dceru, takže maminka vlastně dělala vychovatelku, měla na starosti tyto děti a do školy chodila velmi ledabyle, takže se prakticky nenaučila ani číst, ani psát. Děvčata se postupně vdala, chlapec odešel, takže maminka zůstala s dědečkem sama. Pak odešla do služby do Teplic, tam se přiučila němčině. Dědeček se mezitím odstěhoval do Chotěboře, kde zakoupil takový docela malý baráček, který měl dvě místnosti. Když dědeček onemocněl rakovinou, maminka se z Teplic vrátila, ošetřovala ho a žila s ním.” Dne 2. prosince 1942 jde do terezínského transportu. Z Terezína odjíždí hned 20. ledna 1943 do Březinky. Pravděpodobný den smrti byl úředně stanoven na 20. červenec 1943.

 

 

Procházková Anna

Procházková Anna Se narodila 25. května 1909 v domě čp. 290 v dnešní ulici Na Valech. Maturovala na místním gymnáziu v roce 1928. V roce 1932 se provdala za chotěbořského odborného učitele Václava Procházku. Po vyhlášení Protektorátu se její život rapidně změnil. S cílem zachránit dceru před nástrahami diskriminace se s Václavem Procházkou v červnu 1940 rozvádí. Dcera Hana je opravdu svěřena do jeho péče. Anna Procházková následně chvíli přebývá u Tichých když na podzim 1941 je umístěna do domu čp. 257 v dnešní Fominově ulici, jeden z internačních domů. Zde žije i se svou sestrou Marií Gabányiovou. Dne 2. prosince 1942 jde do terezínského transportu. Z Terezína odjíždí hned 20. ledna 1943 do Březinky. Podle očitých svědků neprochází selekcí a směřuje hned do plynových komor.

 

 

Randová Ludmila

Randová Ludmila Ludmila Randová se narodila v srpnu 1923 v Praze-Dejvicích. Než došlo k postupnému vyčleňování židovských obyvatel z veřejného života studovala na gymnáziu v Praze. 31. října 1941 odjíždí čtvrtým pražským transportem do Lodže, přestože otec (ani jeho rodiče) nebyl židem. V rámci likvidace ghetta v Lodži v létě 1944 se dostává do Březinky. Odtud je transportována neznámo kam, osvobození se nedožila.

 

 

Randová Matylda

Randová Matylda Matylda Randová, roz. Bondyová, se narodila 10. srpna 1900 v Chotěboři v domě čp. 34 Bedřichu a Ludmile Bondyovým. Již krátce po obecní škole je otcem vyslána na zkušenou a aby se naučila německy do internátní školy v Rakousku. Po návratu se seznamuje se svým budoucím manželem, pražským novinářem Josefem Randou. Spolu pak bydlí v Praze Dejvicích. Z počátku Protektorátu ochranou ruku nad jejich osudem drží manžel (árijec). V květnu 1940 však Josef Randa náhle umírá a tím končí pro Matyldu a její dvě dcery Ludmilu a Máju veškeré jistoty. Matylda, jako „pražská“ židovka, se dostává do čtvrtého transportu do Lodže. Je v první vlně vysídlenců z Prahy. V Lodži byla až do rušení ghetta v létě 1944. Při likvidaci ghetta se dostala do jednoho z posledních transportů směřujících do Březinky. Zhruba po třech týdnech je odtud odtransportována na západ. Původně měla jet do Hannoveru. Během transportu došlo však ke změně a skončila v táboře Bergen-Belsen. Na Mikuláše 1944 – krátce před zavedením přísného režimu v táboře – se dostává do transportu, který je určen do pobočného tábora ve vesnici Mehltheuer u Plavna. Ten byl pobočným táborem koncentračního tábora Flossenbürg. Zde byla osvobozena. Po válce žije střídavě v Chotěboři a Praze. Dožívá se vysokého věku, jak říkala byla „mstou Hitlerovi“. Umírá v roce 1980.

 

 

Reinerová Berta

neznáme Berta Reinerová, roz. Bergmannová, se narodila 13. července 1874. Byla starší sestrou Malvíny Tiché. Do Terezína se dostala transportem Cf. O rok později je 15. prosince 1943 zařazena do transportu Dr, který směřuje do Březinky. Osvobození se nedožila.

 

 

Seiner Julius

neznáme Julius Seiner se narodil 28. února 1893. V Chotěboři se objevuje až na seznamu židovských obyvatel ohlášených k pobytu v Chotěboři ze dne 26. srpna 1941. V této době bydlel v domě čp. 122 v dnešní Ningerově ulici, který před emigrací krátce před válkou vlastnila rodina Stránská. Odsud odešel i 2. prosince 1942 do transportu do Terezína, odkud dále pokračoval transportem Cq do Březinky. Úředně byl stanoven den který nepřežil 20. červenec 1943.

 

 

Schenkel Max

neznáme Max Schenkel se narodil 20. března 1882 v Tarnowě. V Chotěboři si zřídil továrnu na výrobu plyšových hraček. Jeho dům čp. 257 v dnešní Fominově ulici se stal za války jedním z internačních domů pro chotěbořské židy. Dne 2. prosince 1942 se vydává na cestu transportem do Terezína, odkud 6. září 1943 pokračuje transportem Dl do Březinky. Pravděpodobně byl jedním z 3.000 českých občanů, kteří byli zplynováni 7. března 1944 při likvidaci terezínského rodinného tábora.

 

 

Schenkel Zděnek

neznáme Zdeněk Schenkel se narodil 13. listopadu 1919 v domě čp. 257 v dnešní Fominově ulici. Navštěvoval chotěbořské gymnázium. Studium však nedokončil. Dne 2. prosince 1942 se vydává na cestu transportem do Terezína, odkud 6. září 1943 pokračuje transportem Dl do Březinky. Pravděpodobně byl jedním z 3.000 českých občanů, kteří byli zplynováni 7. března 1944 při likvidaci terezínského rodinného tábora.

 

 

Schenkelová Irma

neznáme Irma Schenkelovu, roz. Roubíčková, se narodila 2. května 1891 v Nasavrkách. Se svým manželem se usadila v Chotěboři, kde provozovali továrnu na výrobu plyšových hraček. Dne 2. prosince 1942 se vydává na cestu transportem do Terezína, odkud 6. září 1943 pokračuje transportem Dl do Březinky. Pravděpodobně byla jedním z 3.000 českých občanů, kteří byli zplynováni 7. března 1944 při likvidaci terezínského rodinného tábora.

 

 

Šidlof František

Šidlof František Narodil se 28. ledna 1903 v Hrabětíně. Byl velmi uznávaným sportovcem a chotěbořským sokolem. V roce 1924 vystoupil z církve. Učil na místním gymnáziu a bydlel v rohové budově čp. 538 v dnešní ulici Krále Jana. Díky smíšenému manželství se dostal do Terezína až na sklonku války. Byl v transportu AEl, který vyjel z Prahy 31. ledna 1945. V Terezíně se dožil osvobození. Po válce se usadil spolu s manželkou a dětmi ve Šluknově, kde působil jako okresní školský inspektor. Později žil v Liberci.

 

 

Stein Leo

neznáme Leo Stein se narodil 8. května 1911. Po anšlusu Rakouska utekl tento pekařský praktikant z Vídně ke své sestře Martě Bergmannové, u které přebýval v domě čp. 309 a později v internačním domě čp. 257. Do Terezína odjel transportem z 2. prosince 1942 a už 20. ledna následujícího roku byl zařazen do transportu Cq směřujícího do Březinky. Zde neprošel selekcí a byl zplynován.

 

 

Steindler Karel

Steindler Karel Karel Steindler se narodil 21. ledna 1897 v Benešove u Prahy v židovské rodině Mořice a Kláry Steindlerových. Už krátce po válce se usazuje v Chotěboři, kde kupuje dům čp. 511 v dnešní ulici Krále Jana. Zde zakládá zasílatelskou a špeditérskou firmu. V roce 1926 se nechává pokřtít a ožení se ve Varnsdorfu s dcerou místního zámožného brusiče. Díky tomu, že jeho manželka byla německé národnosti, dlouho se mu dařilo vyhnout povinnosti transportu. Tomu však neunikl a dne 31. ledna 1945 je zařazen do transportu AEl z Prahy do Terezína, poté co byl 25. října 1944 v Chotěboři zatčen. Zde je až do osvobození. Poté se vrací do Chotěboře a snaží se získat arizovaný majetek nazpět. Tehdejší úřady však začaly jeho snahy bojkotovat s ohledem na německý původ jeho ženy, byť se jim podařilo prokázat, že manželka nikdy říšské občanství nezískala a že podporovala odboj. Po únoru 1948 byla situace ještě beznadějnější a tak se rozhodl i se svou rodinou k emigraci do Austrálie. Do Austrálie odešel se ženou, synem a dcerou. Karel zemřel ke konci 80. let a jeho manželka Anna krátce nato.

V současné době žije už jen jeho syn Karel Steindler, narozený v Chotěboři 8. března 1927. Jeho o tři roky mladší sestra zemřela tragicky krátce po příjezdu do Austrálie, když ji přejelo auto.

 

 

Švestková Růžena

neznáme Růžena Švestková, roz. Steinerová, se narodila v roce 1887. Moc se nám toho zjistit nepodařilo. V červnu 1939 byla evidována jako uprchlice přebývající v Chotěboři. Zemřela před nástupem do transportu v roce 1942.

 

 

Tichá Malva

neznáme Malvína Tichá, roz. Bergmannová, se narodila 8. září 1884. Byla sestrou Berty Reinerové. S manželem Juliem Tichým bydleli v domě čp. 621 v dnešní Hermannově ulici. Ve třicátých letech provozovala obchod s vlasovými síťkami, které sama vyráběla. Do Terezína šla 2. prosince 1942, odkud záhy pokračovala transportem Cq dne 20. ledna 1943 do Březinky. Neprošla selekcí a byla ještě téhož dne po příjezdu zplynována.

 

 

Weinbergerová Alžběta

neznáme Alžběta Weinbergerová se narodila 5. května 1886 v Jeřišně. Její rodiče se však záhy přestěhovali do Chotěboře, kde si otevřeli krámek. Alžběta později spolu se svojí sestrou získávají do pronájmu přízemní část budovy pana advokáta Hořici na náměstí čp. 54. Zde si otevírají krámek s galanterií a k tomu ještě jako členky Sokola prodávají vstupenky do biografu. Do Terezína šla 2. prosince 1942, odkud záhy pokračovala transportem Cq dne 20. ledna 1943 do Březinky. Neprošla selekcí a byla ještě téhož dne po příjezdu zplynována.

 

 

Weinbergerová Marta

neznáme Marta Weinbergerová se narodila 24. dubna 1893 v Chotěboři. Ještě než umřeli její rodiče, slíbila jim, že se postará o svou tělesně postiženou starší sestru Alžbětu. Spolu s ní později získává do pronájmu přízemní část budovy pana advokáta Hořici na náměstí čp. 54. Zde si otevírá krámek s galanterií a k tomu ještě jako členka Sokola prodává vstupenky do biografu. Do Terezína šla 2. prosince 1942, odkud záhy pokračovala transportem Cq dne 20. ledna 1943 do Březinky. Neprošla selekcí a byla ještě téhož dne po příjezdu zplynována.

 

 

Weiser Martin

neznáme Martin Weiser se narodil 9. ledna 1885. V Chotěboři koncem 20. let koupil dům čp. 352 v dnešní Palackého ulici. V letech 1929 - 1933 podnikal s panem Krásným a měli továrničku WE-KRA na pletenou obuv v objektu staré Bergmannovy Vlasárny u rybníka Obecňák. Při krachu na newyorské burze ztratili tehdy v roce 1933 většinu kapitálu a firma WE-KRA zkrachovala. Martin Weiser byl nějaký čas bez práce a přitom přestavoval dům. Pak pracoval asi 2 roky v Teheránu, instaloval továrnu na boty Eshratabat karchane kafoshi, kterou Peršanům věnovala vláda Sovětského svazu. Pak se vrátil a pracoval v továrně na obuv fy Schlemer v Chotěboři u nádraží a další čas u fy Štědrý v Ledči nad Sázavou. Odsud byl přes Kolín transportován do Terezína. Jednalo se o transport AAd, který vyjel z Kolína 13. června 1942. Po čtyřech měsících pobytu v Terezíně je 8. října 1942 zařazen do transportu Bu, který směřoval do Treblinky. Osvobození se nedožil.

 

Aktualizace 21. srpna 2008
Na školní stránku www.oachot.cz
Kontakt
Mé stránky www.petradam.com

Valid XHTML 1.0 Transitional Valid CSS!